Wabi

Kód: RD2401
Doprodej
Neohodnoceno
250 Kč
Skladem (6 ks)

Profilové album výrazného autora soudobé quot;vážnéquot; hudby.

Peter Graham (1952) - hudební skladatel a improvizátor. Pod jménem Jaroslav šťastný učí na brněnské JAMU. V kontextu české hudby představuje spíše neakademický typ se zájmem o nekonvenční přístupy ke kompozici. V 70. letech byl jedním z nemnoha českých skladatelů vytvářejících grafické partitury a konceptuální skladby. V letech 1993-2009 byl dramaturgem brněnského festivalu Expozice nové hudby. V roce 2010 se podílel na českém překladu knihy Johna Cage Silence. Jeho skladby hráli např. Arditti Quartet, ensemble recherche, English Chamber Orchestra, Kammersveit Reykjavíkur, Ostravská banda s dirigenty Peterem Rundelem a Rolandem Kluttigem, flétnistka áshildur Haraldsdóttir, pianisté Jonathan Powell a Daan Vandewalle atp. Jako klavírista-improvizátor vystupuje v duu Palagrachio (s Ivanem Palackým - amplifikovaný pletací stroj a home made electronics), s Prague Improvising Orchestra, Divergent Connections Orchestra, freejazzovým seskupením Next Phase a vede vlastní Peter Graham Trio. Poměrně obsáhlá je i jeho činnost literární a výtvarná. Mezi své největší životní úspěchy řadí vítězství v soutěži v zatloukání hřebíků levou rukou, když mu bylo pět let.

Wabi je japonský výraz pro krásu, která spočívá v nedokonalosti, pomíjivosti a nedokončenosti. Jejími znaky jsou asymetrie, nepravidelnost, prostota, přirozenost, nepředstírání, jemný a nenápadný půvab, nevázanost konvencemi, věci teprve vznikající nebo už v odkvětu, nenaplněná touha a ztišení. Při určité shovívavosti lze podobné rysy najít i v těchto nahrávkách, jež jsou poměrně vzdáleny od běžného ideálu bdquo;dobré hudbyldquo;. Interpreti jsou někde nuceni hrát mimo temperované ladění či nezávisle na sobě, produkovat bdquo;nemocnéldquo; tóny a různé podivné zvuky, hrát za hranicemi možností nebo téměř neslyšně. Opravdovost výrazu však vyžaduje od interpretů ochotu vzdát se naučené kontroly - v klasicky uhlazeném pojetí by tyto skladby vyznívaly bdquo;falešněldquo;.

  • Song of fixed accord: Iva Bittová - zpěv, housle, Barbara Maria Willi - cembalo
  • agrave; René Magritte: Eva Hutyrová - klavír
  • COAX: Pavel Zlámal - tenor saxofon, George Cremaschi - kontrabas
  • Každá píseň: štěpán Filípek - violoncello, zpěv
  • Co přejde, co zůstává?: Ensemble Konvergence (Jiří Mráz - klarinet, Ondřej štochl - viola, Eva Hutyrová - klavír)
  • Haiku: Ondřej štochl - viola

Detailní informace

Detailní popis produktu

Profilové album výrazného autora soudobé quot;vážnéquot; hudby.

Peter Graham (1952) - hudební skladatel a improvizátor. Pod jménem Jaroslav šťastný učí na brněnské JAMU. V kontextu české hudby představuje spíše neakademický typ se zájmem o nekonvenční přístupy ke kompozici. V 70. letech byl jedním z nemnoha českých skladatelů vytvářejících grafické partitury a konceptuální skladby. V letech 1993-2009 byl dramaturgem brněnského festivalu Expozice nové hudby. V roce 2010 se podílel na českém překladu knihy Johna Cage Silence. Jeho skladby hráli např. Arditti Quartet, ensemble recherche, English Chamber Orchestra, Kammersveit Reykjavíkur, Ostravská banda s dirigenty Peterem Rundelem a Rolandem Kluttigem, flétnistka áshildur Haraldsdóttir, pianisté Jonathan Powell a Daan Vandewalle atp. Jako klavírista-improvizátor vystupuje v duu Palagrachio (s Ivanem Palackým - amplifikovaný pletací stroj a home made electronics), s Prague Improvising Orchestra, Divergent Connections Orchestra, freejazzovým seskupením Next Phase a vede vlastní Peter Graham Trio. Poměrně obsáhlá je i jeho činnost literární a výtvarná. Mezi své největší životní úspěchy řadí vítězství v soutěži v zatloukání hřebíků levou rukou, když mu bylo pět let.

Wabi je japonský výraz pro krásu, která spočívá v nedokonalosti, pomíjivosti a nedokončenosti. Jejími znaky jsou asymetrie, nepravidelnost, prostota, přirozenost, nepředstírání, jemný a nenápadný půvab, nevázanost konvencemi, věci teprve vznikající nebo už v odkvětu, nenaplněná touha a ztišení. Při určité shovívavosti lze podobné rysy najít i v těchto nahrávkách, jež jsou poměrně vzdáleny od běžného ideálu bdquo;dobré hudbyldquo;. Interpreti jsou někde nuceni hrát mimo temperované ladění či nezávisle na sobě, produkovat bdquo;nemocnéldquo; tóny a různé podivné zvuky, hrát za hranicemi možností nebo téměř neslyšně. Opravdovost výrazu však vyžaduje od interpretů ochotu vzdát se naučené kontroly - v klasicky uhlazeném pojetí by tyto skladby vyznívaly bdquo;falešněldquo;.

  • Song of fixed accord: Iva Bittová - zpěv, housle, Barbara Maria Willi - cembalo
  • agrave; René Magritte: Eva Hutyrová - klavír
  • COAX: Pavel Zlámal - tenor saxofon, George Cremaschi - kontrabas
  • Každá píseň: štěpán Filípek - violoncello, zpěv
  • Co přejde, co zůstává?: Ensemble Konvergence (Jiří Mráz - klarinet, Ondřej štochl - viola, Eva Hutyrová - klavír)
  • Haiku: Ondřej štochl - viola

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Pouze registrovaní uživatelé mohou vkládat články. Prosím přihlaste se nebo registrujte.

Nevyplňujte toto pole:

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení